Doba, kdy váha určovala mou hodnotu
(10.11.2017)
Po letech jsem potkala svou starou známou, kamarádku ze základní školy. Ptala se mě jak se mám a co dělám. „Studuji sociální práci“ odpověděla jsem. Má kamarádka se usmála a řekla: „to je super, to si přece vždycky chtěla. To já jsem na pracáku.“
Celkově vzato život, který jsem si dokázala vytvořit, byl prima, studovala jsem, měla jsem brigádu, žila se svým dlouholetým přítelem, měla jsem své koníčky a přátele. Zmiňovaná kamarádka stále žila na sídlišti s maminkou, neměla práci, vzdělání, ani partnera.
Měla však jednu věc, kterou já jsem neměla – byla hubená. Pamatuji si, jak jsem si připadala – méněcenně. Jako kdyby jen proto, že nejsem štíhlá, i ty věci co jsem dokázala, nebyli tak hodnotné.
Nevím přesně, kde se ve mně vzalo vnitřní přesvědčení, že štíhlí lidé jsou lepší než já. Často se to svádí na média, ze kterých je nám jasné, že když nejsme štíhlí, je s námi něco špatně. Možná, že má větší vliv reklama, která říká, že když nebudeme mít něco a vypadat nějak nebudeme spokojení.
Možná to prostě vniklo postupně běžnou sociální interakcí. Občas se nevejdete v obchodě do oblečení, občas vám někdo řekne nějakou narážku na váš vzhled, jindy si váš vysněný vybere jinou dívku, tu která je štíhlejší. Také se jistě najde situace, kdy někdo, pro koho je vzhled zjevně důležitý, se k vám zachová nadřazeně. Možná, že jsou to nahromaděné drobnosti běžných dní. Je to něco, co každý s nadváhou zná.
Tak přišlo na řadu mnoho pokusů zhubnout a mnoho neúspěchů. Myslela jsem si, že zhubnutím se vše změní, že už si budu připadat stejně dobrá jako ostatní lidé. Dlouhodobě se mi zhubnout nepodařilo.
Přesně si pamatuji na okamžik, kdy se má situace změnila, kdy pocit mé hodnoty přestal souviset s mou váhou. Bylo to v momentě, kdy jsem si uvědomila, že já sladké jídlo i tu nadváhu vlastně nějakým způsobem potřebuji. Že to není jen nepřítel, ale také vyjádření touhy o pocitu bezpečí, měkkosti, ženskosti a možnosti jakéhosi ukrytí před světem.
O té doby jsem již žádnou dietu nedržela, věděla jsem, že tohle jsem já, tohle nyní potřebuji a s tím jsem jako člověk naprosto v pořádku. Mým velikým přáním, je moci i ostatním ženám s nadváhou ukázat, že pro to jak vypadají, nebo jak se stravují, mají dobrý důvod, i když možná sami o něm ani neví. Pokud ale ten důvod naleznou, mohou sami sebe přijmout, takové jaké jsou.
